Invasion der Tschechen nach Vindobona

22.1.2007Invaze Čechů do Vindobony

Reportáž Pavla Řezníčka z Festivalu české literatury

Opravdu podivné je jméno vídeňské ulice Münzwardeingasse. Čeští vtipálkové ho překládají jako „Mince byla tvoje.“ – a dodávají: „Ale už není.“ Právě v této ulici stojí Theater Brett a v něm ve dnech 11. a 12. ledna 2007 proběhl první ročník Festivalu české literatury. Majitelé a režiséři divadla, manželé Nika Brettschneiderová a Ludvík Kavín, kdysi podepsali Chartu 77, a museli se proto vystěhovat z Brna do Rakouska. Založili si zde divadelní studio a v letech 1978–1984 s ním procestovali skoro celou Evropu. Za herecký výkon ve hře Don Quijote ve Vídni dokonce Nika B. obdržela v roce 1982 rakouskou Kainzovu cenu.

Ale zpět k Festivalu české literatury: První večer zahajoval Michal Ajvaz textem plným napětí a tajemství – vzápětí přečetla německý překlad studentka vídeňské divadelní fakulty. A tak se dělo i nadále: po českém textu následoval německý převod, o který se se studentkami dělil herec Wolfgang Czerny. Čeští básníci tak mnohdy poprvé slyšeli své verše německy. A kdo do té doby němčinu nemiloval, jistě se přesvědčil, že tato nordická řeč je hudební a zvukomalebná. Publikum dále ocenilo verše Radka Fridricha ze sbírky Žibřid, bouřlivý smích se ozýval, když četla Irena Dousková ze své knížky Hrdý Budžes (její titul v němčině zní: Der tapfere Bella Tschau). Pro nemoc se omluvili Petr Borkovec, Zbyněk Hejda a Jiří Kratochvil, jehož text ovšem mistrovskou češtinou i němčinou přečetl zmíněný Ludvík Kavín – ten také dvoudenní festival moderoval. Zklidnění v sále přinesla spirituální próza Pavla Kolmačky Stopy za obzor, Lubor Kasal naopak originálním přednesem zdůrazňoval groteskní místa svých veršů; četl z knížky Irrenhaus, což neznamená „dům plný omylů“, ale rovnou „blázinec“. Také Kasalovu kolegyni z redakce časopisu Tvar, Boženu Správcovou, publikum odměnilo potleskem. Byl to zajímavý pohled na básnířku, která na jevišti seděla v obklopení tří grácií, čili oněch mladých a krásných hereček z Vídně – i jistě kvůli nim mi ten večer němčina zněla jako řeč bohů na Olympu…

Druhý večer patřil slam-poetry Jaromíra Typlta, jehož pozorně vnímali jak posluchači, tak oči herečky, která s ním byla dokonale česko-německy secvičena. Kateřina Rudčenková zapůsobila svou přemýšlivou prózou; vtipem, šarmem a plynulou berlínskou němčinou zazářil Jaroslav Rudiš. Poté přečetl Wolfgang Czerny několik ukázek z básnické sbírky Pavla Řezníčka Kakodémonický kartáč – načež si Řezníček sám střihl dlouhou báseň v němčině, která v překladu Milana Nápravníka kdysi vyšla v antologii Tschechische Surrealisten. A Vídeňáci té jeho němčině kupodivu rozuměli. A jistě nejen jí: invaze českých literátů do vindobonského Theater Brett nebyla marná. Festival české literatury má potenciál stát se tradicí.

Pavel Řezníček

2007-01-22