Auf den Zusammenbruch der Welt bin ich nicht neugierig

S Václavem Jamkem o stylu, vnitřní svobodě a diktátu trhu

Bilingvního literáta, překladatele a esejisty jsme se ptali na jeho postoj k disidentství, důvody pro jeho jazykový konzervatismus i na to, jak vnímá aktuální světovou politickou situaci.

Václav Jamek (nar. 1949) je spisovatel, básník a překladatel z francouzštiny. V letech 1966 až 1969 studoval na dijonském Carnotově lyceu. Na Karlově univerzitě vystudoval psychologii a francouzštinu. Působil jako redaktor v nakladatelstvích Academia a Odeon. V letech 1995 až 1998 zastával úřad kulturního rady na českém velvyslanectví v Paříži. V současnosti působí na katedře romanistiky FF UK. Své dílo tvoří česky i francouzsky. Pod pseudonymem Eberhardt Hauptbahnhof vydal mj. parodickou knihu Nedokončený kalendář na tento rok a všechny roky příští (1994). Za francouzsky psaný esej Le traité des courtes merveilles (Traktát o chatrných divech) získal v roce 1989 ceny Prix Médicis a Globe européen. Cenou Toma Stopparda byl oceněn za výběr esejů Duch v plné práci (2003). Je rovněž držitelem Ceny Josefa Jungmanna za překlad textů Henriho Michauxe v antologii Prostor uvnitř (2001). Patří mezi pravidelné fejetonisty dvouměsíčníku Listy.

diskuse k článku je pod článkem

V roce 1990 jste si posteskl: „Jakáž pomoc, přežili jsme diktát politický, přežijeme i ekonomický.“ Máte po pětadvaceti letech pocit, že se nám ekonomický diktát daří přežívat?